Tréning týmu 2

First topic message reminder :

Na tomto mieste trénuje tým 2. Miesto sa nachádza kúsok od brány Kumogakure no Sato a je to menší lesík (podobne ako tréning týmu 1 no tieto miesta sú od seba dosť vzdialené)

Spoiler:

Tomoka Fuku

,,Ale no tak.." smutně se na něj zadívala, celá mokrá k němu přicupitala a pevně ho objala. ,,Fajn, tak tě aspoň trošku namočím takhle." spokojeně se na něj usmála. ,,Náhodou.. Doufám, že se pobavíme na tom, jak to bude praktikovat na nějakém ubohém Geninovi jako jsme byli tenkrát my." začala se pobaveně smát.

Akomot Fuku

"Myslím, že som vyhral sestry ..." Prehlásil spokojne pričom jednou rukou pevne Tomoku objal a druhou jej priložil kunai ku krku. "Povedzme, že to za to malé namočenie predsa len stálo i keď sa to nemuselo stať ..." Zhlboka sa nadýchol a následne kunai len oprel o Tomokine rameno. "Ale toto bolo moc ľahké ... v pravom boji sa nepriateľ nerozhodne objať toho druhého len kvôli vode. Keby to videl Zankokuna ... vyvádzal by."

Tomoka Fuku

,,Pokud jsi s takovým vítězstvím spokojený." vyplázla na něj jazyk, chňapla ho za rukáv a pomalinku ho táhla zpátky na břeh. ,,Netvař se tak sklesle. Vyhrál jsi přece, ne? Sice podivně, ale vyhrál. Hele, to jde ještě všechno pořád zlepšit. Jsi Chunnin, můžeš na sebe být dost hrdý." prohlásila spokojeně, pak ale klesla nálada jí. ,,Vlastně od nikoho jiného ani pochvalu nečekej..." dodala tiše.

Akomot Fuku

Milo sa na Tomoku usmial a pevne ju objal. "Blbec ... Zankokuna i Odayakana sú určite nadšený, že sme postúpili na post Chuuninov len to nedávajú najavo. Každý predsa musí byť právom hrdý na klanových Chuuninov nie ? Je to istý postup vpred stať sa silnejšími keď už nič iné." Po jeho dlhom monológu mu začali v očiach blikať hviezdy ako keby povedal svoju najlepšiu vetu z celého života.

Tomoka Fuku

Překvapeně se zarazila a zamrkala na něj. ,,Co jsou to potom za senseie? Nechci žádnou oslavu, stačila by jen pochvala, ne? Neukouslo by je to." podotkla uraženě. ,,Ale teď jsem nenarážela na ně. Myslela jsem naše." usmála se smutně, vymanila se mu a došla až na břeh kde se pořádně oklepala. ,,No, tak to aby jsme se co nejrychleji dokopalí na post nějakých Elitních Jouninů, ne?" pobaveně se ušklíbla.

Akomot Fuku

Zamyslene si pohmkával pričom prekračoval zo strany na stranu. "Oni to určite tiež raz odcenia. Zatiaľ majú len ... mnoho práce ?" Stiekla mu kvapka potu po čele. "To je asi chabé ospravedlnenie, že ? Ale musíme brať ohľady na to, že sú ANBU v plnom nasadení a tak majú mnoho povinností." Pousmial sa trocha smutne. "Ale sľúbili, že si na nás nájdu čas po tejto misií ..."

Tomoka Fuku

Zamyšleně si sedla na zem a poslouchala pozorně Akomota. ,,Jednou.. Na co mi bude že to jednou vůbec nějak ocení? Zkoušky jsme udělali teď, ne pak.." povzdechla si. ,,Vím že mají mnoho práce, ale i tak měli dost příležitostí nám to aspoň jenom říct." povzdechla si smutně a sedla si do klubíčka. ,,Já vím, ale kolikrát to už slíbili a něco jím do toho vlezlo? Sám tomu moc nevěříš, ne snad?"

Zankokuna Fuku

"Po pravde ... vaša matka je stále dosť roztekavá ako kedysi. Verte mi ... je to moja sestra." Kráčal rozospalo po kôre stromu stále dookola pričom počítal niečo na prstoch. "Na druhú stranu som ale celkom rád, že sme nemuseli vytvoriť tým na Souma no Kou. Neviem si predstaviť, že by som mal byť jej spoločník na celí život ..." Povzdychol si celkom vystašene.

Akomot Fuku

Chcel niečo Tomoke povedať no vtom započul Zankounou hlas a len ticho sledoval jeho "prechádzku". "Eh ... skoro som zabudol, že máme dnes tréning sestry. Ale Zankokuna i Odayakana určite odcenia to, že sa z nás stali Chuunini aj za rodičov. Keď nič iné sú aspoň podobná krv keď už nie tá istá."

Tomoka Fuku

Protočila oči v sloup. ,,My víme že je to vaše sestra." povzdechla si. ,,No vidíte.. A co mám říkat já s ním?" pobaveně se ušklíbla a kývla směrem k Akomotovi. ,,Celé ráno mě taháš z postele a pak zapomeneš na to, že máme trénink?!" hodila na nějak hrst kamínků které jí ležely u ruky. ,,Tsss..." povzdechla si.

Odayakana Fuku

Mlčky kráčela za Zankokunou, milý úsměv na tváři jako vždy. ,,Určitě si to vykládáš jen špatně." konejšivě se podívala na Tomoku a popřála jim dobré ráno.

Akomot Fuku

Kamene mu dopadli na hlavu no hneď sa len odrazili smerom na zem pričom vydali menší dunivý zvuk. Akomot sa poškrabal na hlave a povzdychol si. "To nám chýbalo, že ?" Spýtal as v tichosti Tomoky pričom sa začal naťahovať a zhadzovať posledné kamienky z hlavy. "Ale keď nič iné tak dobré ráno ... senseiovia."

Zankokuna Fuku

Zrazu sa len odlepil od stromu a dopadol na všetky štyri po čom si hlasne zívol. "Neboj Tomoka ... viem aké to je byť ťahaný každé ráno na tréning a nieje to moc príjemné po pravde." Pri tých slovách sa nenápadne zahľadel na Odayakanu pričom mu na tvári nabehol pobavený úsmev.

Tomoka Fuku

,,Nestěžuj si." podotokla směrem k Akomotovi a natáhla mokré rukávy. ,,Samozřejmě, já bych teď ještě spala a nemusel bych být durch mokrá." švihla sebou na zem.

Odayakana Fuku

Pobaveně se usmívala, ale slovně nijak nereagovala. Došla k nim jen blíž a tak nějak čekala, až tenhle rozhovor přejde.

Akomot

"Ty si chcela bojovať na vode nie ja ..." Vyplazil na Tomoku svoj dlhý jazyk pričom si olízal pery. "Takže si v podstate skončila mokrá dobrovoľne nie ? To mi vyčítať nemôžeš ani keby si chcela." Popraskal si všetky kĺby na rukách no nakoniec trocha bolestne jaukol.

Zankokuna

Štveral sa za nimi po všetkých štyroch pričom hlasne zíval. "Vieš čo to je ... chodiť po vode niekoľko dní bez spánku a jedla ? Vedľa jednotky úplne neschopných ninjov ktorý sa topia len keď si kýchnu a nevedia vôbec plávať ? Bez dokonalej koncentrácie chakry ste len dve úbohé trosky ktoré nezvládnu ani jeden kamienok hodený na vodu." Začal im vysvetľovať svojským spôsobom.

Tomoka Fuku

,,Já ti chtěla jen pomoc." bránila se a nasadila uražený výraz. ,,Můžu,.. to by jsi se divil." otočila se na Zankokunu. ,,Ne nevím .. Vsadím se, že vy určitě ano." protočila oči v sloup. ,,Hej! Tak to tedy ne! Kamínky jsme přece zvládli.. Jakž takž.." vstala prudce ze země.

Odayakana Fuku

Postavila se vedle Zanokuny a zvědavě poslouchala celý rozhovor. Pak se zadívala na Akomota a nad něčím se zamyslela.

Zankokuna Fuku

"Zvládnuť niečo ako-tak stále neznamená dokázať to na sto percent Tomoka. Ber v úvahu aj to, že kamienky boli malé i veľké no čo by ste robili keby tie kamienky lietali a vy by ste museli bojovať ?" Spýtal sa už pohŕdavo pričom sa uštipačne usmial.

Akomot Fuku

Pri Zankokunovom tóne a pohľade mu naskočili zimomriavky po chrbte a sám sa začal otriasať od hrôzy. "Niešlo by to ... viac príjemne ? Prosím ... ?"

Tomoka Fuku

,,Až budu tak stará a protivná jako vy, tak to budu říkat taky." pobaveně se usmála. ,,Dejte pozor, aby vás netrefil nějaký kámen do hlavy. Prý to bolí." řekla uraženě, ale ze země se nezvedla.

Odayakana Fuku

Nasadila starostlivý pohled a přelétela s ním mezi těma třema. Pak skončila zase u Zankokuny. ,,To podle mě není úplně chytré.." podotkla tiše, jelikož měla o ty dva starost.

Zankokuna Fuku

"Chcete si to vyskúšať na vlastnej koži ?" Spýtal sa pobavene keď v tom prišla k nemu Odayakana a zadržala ho. Oddýchnuto si povzdychol a usmial sa na Odayakanu už vyrovnaním úsmevom. "Musia stále trénovať koncentráciu aby niečo dokázali ..." Dodal vyrovnane.

Akomot Fuku

Spravil neistý krok vzad. "Tomoka ... chceš s ním ... bojovať ?" Zrazu začal nasucho prehĺtať.

Tomoka Fuku

,,Jo, chcípneš Akomote!" pobaveně se usmála a vrhla se Akomotovi po krku. ,,Zemřeme oba, zabije náš vlatsní strýc." spokojeně se na něj posadila. ,,Tak fajn." zatvářila se lhostejně a pokrčila nad tím rameny.

Odayakana Fuku

Chtěla něco namítnout, ale když si všimla Zankokunova výrazu, odlehčeně si oddechla a spokojeně se usmála. ,,Dobrá, tak fajn.."

Tenma

Přišel jsem na místo v mé bleštivé Pegasově zbroji a koukal co se děje.

Akomot Fuku

"Souma no Kou ...." Prehlásil v tichosti keď znova zmizol do Tomoky a už len mlčal. "Teraz ... nás nikto nezabije Tomoka. Je ti to dúfam jasné, že ?"
Zankokuna Fuku

Znudene sa otočil na Tenmua pričom si nahlas zívol. "Huh ... ? A ty so čo zač ?" Hľadel mu priamo do očí no neobťažoval sa byť ani trocha zdvorilí. "To sem ten Ren púšťa každého koho len chce alebo mám už znova halucinácie a nedal som si len lieky ?" Spýtal sa už znova zúrivo.

Tomoka Fuku

Kopla bratra v něm do břicha. ,,No a co.."

Odayakana Fuku

Překvapeně se otočila na nově příchozího. ,,Ach.. Zankokuno." položila mu ruku na rameno a postavila se aspoň vedle něj. ,,Řekla bych, že je to jen poslední žák, kterého jsme čekali do plného týmu, ne? To je v pořádku, léky jsi si dal, dohlédla jsem na to." konejšivě se na něj usmála.

Tenma

Hledám super místo na tréning.ODvětím zatím mile.

Odayakana Fuku

Došla k Tenmovi a mile se na něj usmála. ,,V tom případě můžeš klidně zůstat tady. Je tu pěkné prostředí a milí.. lidé." konec věty řekla trošku nejistě a podívala se přes rameno. Byli tam jenom dva, Akomot a Zanokukna, Tomoka už zase pryč. ,,Já jsem Odayakana Fuku, dělám společně se Zankokunou senseiku druhého týmu, který tady trénuje." zamyslela se. ,,Jak se jmenuješ ty?"

Tenma

Tenma Kamino.Pořádně si ji prohlédnu.Dobře.Budu se snažit být opilý ikdyž jsem nepilTak se nesmějte.Pitomě se podívám.

Odayakana Fuku

Doufala, že Zankokuna bude klidný. ,,Myslím, že jsem plně nepochopila na co jsi tím narážel ale.." podívala se na zbytek týmu. ,,Jestli chceš, můžu ti pro začátek představit zbytek týmu." zamyslela se nad tím, jestli se objeví Tomoka. ,,Myslím že se ti budou líbit. Jsou celkem zajímaví a člověk se u nich nasměje." řekla povzbudivě.

Zankokuna Fuku

Stál pořád na místě, pozoroval přiblbé jednání Akomota a zmizlé Tomoky a pak až upřel pohled na Odayakanu a toho nového. ,,Pch.."