Obytná časť

V obytnej časti sa nachádza všetko potrebné pre všetkých ľudí s Kumogakure no Sato. Dá sa tu nájsť od Rámen Shopu cez ubytovanie až po zbrane v podstate čokoľvek. V centre obytnej časti sa nachádza veľká socha Bijuu Hachibi a Nekomaty

Akomot Fuku

Prechádzal uličkami Kumo ktoré boli zničené ako vždy celkom ladným krokom keďže vedel kade môže ísť a naopak kadiaľ nemôže. Celí čas cesty si držal Tomoku v tesnom závese aby sa jej mohol čo najviac vysmievať. "Už nevládzeš sestry ? Vyzerá to tak, že ti dochádza šťava pomaly nemám pravdu ?" Začal sa pobavene chechtať

Tomoka Fuku

,,Víš co? Já jen čekám na příležitost, jsem přece lstivý ninja." pronesla tajemně. ,,Hmm... Co třeba tudy? Nebo by to bylo lepší risknout tama?" rozhlížela se okolo a zvažovala své možnosti cesty. ,,Však počkej, on tě ten smích přejde." pobaveně se usmála a zatvářila se spokojeně, jelikož jí asi právě něco napadlo. ,,Jo, to by mohlo jít.. Teď jen počkat na tu správnou chvíli a zase vyhraju. Očividně jako vždy, že ano." spokojeně se na Akomota usmívala.

Akomoto Fuku

Spokojne si kráčal po ulici pričom si ešte dovolil trocha spomaliť. "To si len myslíš Tomoka. Tvoje výhry sú už dávno u konca a to znamená, že teraz vyhrám ja a ty budeš len jesť môj prach zo zeme." Spokojne sa začal naťahovať pričom úplne od-ignoroval fakt, že mal zahnúť na jednu stranu na cvičisko.

Tomoka Fuku

Tázavě nadzvedla obočí. ,,U konce? Já si nějak nevšimla, že by včera skončily." rozhlédla se zamyšleně okolo. ,,Teď ~ !"usmála se spokojeně, doběhla rychle k Akomotovi, přetáhla mu tričko přes hlavu, podkopla mu nohy a zdrhla správnou cestou, kterou nějak odignoroval. ,,Prý u konce.. Pche, to si jen myslí."

Akomot Fuku

Dopadol tvrdo na zem pričom tak nejak naštvane odsekol. V rýchlosti si napravil košeľu a rozbehol sa za Tomokou po stene jedného z domov. "Ty jedna .... ! Veď počkaj až ťa chytím ! Nespozná ťa ani vlastný brat a to viem veľmi dobre ako vyzeráš !" Takto začal na Tomoku kričať po celej Kumo. "Až ju dostanem ... utopím ju v jazere pri tréningu ... to prisahám!"

Shiya Tamashi

čakala som kým príde to dievča a pošle nás niekam do Knihovne že nás vyskúša nieskôr to som aspoň predpokládala že sa stane.

Mayu Myanmaru

Prechádzala sa po Kumo s ANBU oblečením na sebe no masku mala stále pripnutú len na opasku keby náhodou. Kráčala medzi ulicami z obrovským úsmevom na tvári no vtom narazila do nejakej ženy a odsotila sa vzad. "Eh ... pardon." Začala sa ospravedlňovať Kimiko. "Jé ... to si ty. Tá Kokoro čo stále chodí s Eitom. Kde je vlastne Eito ?"

Kimiko Kay Kokoro

Zamyšleně se zarazila v půlce cesty. ,,Kudy je to cvičiště?" nejistě se podívala na ty dva, které vedla. ,,Mayu?" překvapeně zamrkala, když si uvědomila kdo do ní vrazil. ,,Aby jsi věděla, mám dokonce jméno." zatvářila se uraženě. ,,Hele! Ty jsi přece ANBU! Tady ten.. mladík." ukázala na Everesta. ,,Potřebuje osvědčení, že se může přidat k ANBU. Díky za pomoc." poplácala jí po hlavě a už si to šinula pryč.

Myau Myanmaru

Zarazene sledovala ako Kimiko jednoducho zdrhla a nechala ju tam samú. Zahľadela na toho chlapca celkom zarazene miestami až vyčítavo no nakoniec sa usmiala od ucha k uchu a natiahla k nemu ruku na pozdrav. "Teší ma, volám sa Mayu Myanmaru a som zástupkyňa po dobu kým je Raikage mimo možnosti vykonávania práce ANBU jednotiek." Predstavila sa zdvorilo.

Shiya Tamashi


A čo ja ?! neverila som vlastným očiam. Ta holka ma tam len tak nechala."Tak bratríčku ja idem teda do knihovni keďže ma tamta tu nechala, stretneme sa tu večer klepla som ho po rameni pri odchodu a tak aby ma len on počul som m povedala "a kroť sa musíš byť ako genin alebo chuunin"

Mayu Myanmaru

"H-hej ! Stoj !" Natiahla ruku smerom k Shiy a schmatla ju pevne za rameno. "Kam chceš ísť ? Kumo je obrovské a nebezpečné miesto pre všetkých a hlavne pre pocestných ako ste vy ! Viete vôbec koľko je tu nebezpečných zločincov ktorý čakajú na príležitosť zasiahnuť ?" Začala byť znova dosť vyhrotená "Keď chcete ísť do knihovne zavediem vás tam. Knihovňa je ... ako to povedať. Dosť veľká aby sa v nej bojovalo a bude to tam aj vyhovujúcejšie. ANBU by mal dokázať bojovať v úzkom prostredí tak aby narobil čo najmenšie škody na majetkoch."

Shiya Tamashi

Už ma to divadlo fakt nebavilo ale nemohla som dovoliť aby to poznali alebo dokonca aby vedeli o organizácii."To som nevedela,budem rada ak ma doprevadíte " usmiala som sa

Mayu Myanmaru

Ruku pretiahla od Shiy na Everesta a začala ho ťahať smerom ku knižnici. "Máte ohromné šťastie, že som na vás narazila práve ja. V Kumo žijem v podstate od na rodenia a dokonca i po tom čo je to tu tak moc zničené sa tu dokonale vyznám." Prehlásila hrdo a hneď nato smelo vykročila smerom ku knižnici
(Presun // Presúva sa aj Everest)

(presun)

Eito Kokoro

Kľudne si kráčal po cestičkách ktorá vyzerali, že sa čo chvíľa rozpadnú no to sa snažil ignorovať. "Má vôbec nejakú cenu snažiť sa obnoviť Kumo alebo to mám nechať tak a len vyčistiť všetky cesty aby boli bezpečnejšie ? Po Yotsukim tu zostal jedine ohromný bordel a skaz ostatným generáciám aby neboli taký ako on ..." Vtom však uvidel, že niekto sa prechádza po Kumo v jeho plášti. "Hej ty !! Stoj !" Zakričal na osobu ktorá šla smerom od neho.

Kimiko Kay Kokoro

Kráčela po ulicích jen v Eitově plášti a klobouku, klobouk hluboko v obličeji aby jí nikdo nepoznal. Ale podiveným pohledům se nevyhla ani tak. ,,Super, možná bych se měla vrátit pro své obl-" zarazila se a otočila se za Eitovým hlasem. Přitom však stoupla na dlouhý konec pláště a natáhla se na zemi jak dlouhá tak široká. ,,Au.. Sakra.." povzdechla si a začala si spravovat Eitův klobouk. ,,Kdo to po mě vlastně křičel?"

Eito Kokoro

Rýchlim krokom prišiel ku Kimiko, postavil ju zo zeme a doslova z nej strhol svoj plášť i klobúk. "Ako sa opovažuješ brať moje veci Kimiko ?! Vieš ako by to mohlo dopadnúť, keby prišiel niekto z cudzej dediny a chcel by ma zab..." Zarazil sa, keď si všimol, že Kimiko tam stála zrazu úplne nahá. Začervenal sa no len si posmešne povzdychol a podal jej späť svoj plášť. "Kde máš oblečenie ?"

Kimiko Kay Kokoro

Uraženě se k němu otočila zády. ,,Eito... Jsi připraven na to zemřít, že?" zeptala se ho potichu, zatímco si protahovala prsty. Vzala si od něj prudce plášť, přehodila si přes sebe a klepla Eita po hlavě. ,,Ty pitomče! Co jsem asi měla dělat? Sedět v kanceláři nahá s Renem? Navíc to on mě takhle poslal ven." pronesla uraženě. ,,Oblečení.." zamyslela se. ,,Je pověšené nad Renovým stolem u vás v kanceláři. Suší se." pobaveně se na něj usmála. ,,Kde jsi byl? Ptal se po tobě Ren i Mayu-chan."

Eito Kokoro

"Eh ... no ... prechádzal som sa po Kumo celí čas a bol som na tréningu druhého týmu zistiť, akých máme geninov tento rok." Odpovedal jej jednoducho. "Ale na smrť ešte niesom pripravený Kimiko. Ale ty máš celkom pekné krivky tela vieš o tom ? Tak isto ako dokonalé miery ako som mal možnosť teraz vidieť ..." Dodal pobavene.

Kimiko Kay Kokoro

,,Aha.." nejistě přikývla a odtáhla se od Eita. ,,Víš co? Měla bych ti vypíchnout oči a vymazat paměť." zatahala ho káravě za ucho. ,,Jsi strašný! Odstěhuju se někam do Konohy, aby jsi věděl! Tam určitě nemají Kageho, který svlíká své Shinobi uprostřed vesnice!" postěžovala si a otočila se k němu zády. ,,Pitomče.."

Eito Kokoro

"Myslel som, že normálny ľudia nosia oblečenie pod plášťom vieš ... ?" Poklepal Kimiko po ramene. "Mimo to ... to oblečenie dokáže zmiznúť aj samé ..." Kimikine oblečenie zrazu zmizol a Kimiko sa mohla cítiť ako by jej ruky dávala nejaká sila od tela. "Vidíš ?" Spýtal sa pobavene.

Kimiko Kay Kokoro

,,Ale moje oblečení je u tebe." povzdechla si a svěsila tamena. ,,U-Uh? Eito..!" podívala se na něj přes rameno. ,,Ať děláš cokoliv, přestaň s tím. Nebo o tu hlavu vážně přijdeš. Nebude jí tady potřeba." začala sebou naštvaně cukat. ,,Pitomec.. sotva se někde objeví tak mi dělá jen problémy." povzdechla si a začala váhat nad svým rozhodnutím zůstat v Kumogakure no Sato. ,,Co by se stalo kdybych se pokusila odejít ještě teď?" zamyslela se.

Eito Kokoro

"Moja hlava ostane na svojom mieste dúfam. No keď si všimneš to Genjutsu zistíš, že stále nieje také dokonalé. V podstate stále stojíš oblečená uprostred Kumo a mávaš len okolo seba rukami sem a tam. Ešte nejaké otázky na to čo robím s tvojim telom ?" Pristúpil k nej pričom do nej začal pichať prstom.

Kimiko Kay Kokoro

,,Jsi strašný." prohlásila a nasadila uražený výraz. Když do ní začal Eito píchat, naštvaně ho od sebe odehnala. ,,Tak si pokračuj ve svém lození po Kumogakure. A měl by jsi najít Mayu, něco po tobě asi chtěla." poodešla od něj. ,,Mohla bych se vrátit pro svoje oblečení do kanceláře. Jo to by bylo fajn, snad už bude suché."