Brána Kumogakure

First topic message reminder :

V celej Kumogakure no Sato sú len dve miesta kde sú brány (jedna na východe druhá na západe) okolo celej vesnice je veľká hradba ktorá chráni obyvateľov

Kimiko Kay Kokoro

,,No... vlastně ani ne,jen spousta nudných papírů a tohle..."vytáhla krabičku.Chvilku se na ní zamyšleně dívala.,,Vždyť ani nevím co v ní je... třeba se Sanura prostě pletla."povzdechla si a natáhla k němu ruku.,,Co je to,Eito?Máš šuplíky plné nudnýchz věcí... ale tohle je jediné co mě zaujalo."usmála se.,,Ale zakecal jsi to,... přece nechceš vážně jít?"nasadila smutný výraz.

Eito Kokoro

Eh ... áno chcem vážne ísť Kimiko ... je to sľub ktorý som dal väčšine tu padlých ... milo sa usmial a rukou potlačil tú Kimikinu späť k telu ... to čo je v tej krabičke si nechaj fajn ? ber to ako možnú pamiatku na mňa ... možno sa ti raz zíde keď ja som to už nestihol ... dodal stále z úsmevom a ešte raz sa poklonil Kimiko ... už musím ísť Kimiko prepáč ...

Kimiko Kay Kokoro

,,Sanura měla pravdu,nedokážeš to říct bez okolků."řekla potichu a zklopila pohled.,,Že je to slib si mi řekl i tenkrát,když jsi oslepl.A taky jsi nikam neodešel.Snažil jsi se přijít na to,jak ho porazit.Změnilo se snad něco?"podívala se na něj přes vlasy které ji spadly do obličeje,tak aby on jí do obličeje neviděl.

Eito Kokoro

Viem ako ho poraziť ... vymlátim z neho aj jeho poslednú smrť ... kým nepríde o všetku chakru ... alebo všetkých tisíc Shunov ... to nevadí ... hlavne že viem ako ... prešiel okolo Kimiko ... bez okolkov asi nikdy nič nejde ... chcel som to spraviť pred tým no zmizla si ...

Kimiko Kay Kokoro

Zůstala stát na místě a pokoušela se přemýšlet.,,Vždycky všechno jde,když se chce.To říkával můj otec."řekla takovým neutrálním tónem a otočila se na něj přes rameno.,,Tak fajn... zkus se vrátit,bylo by to fajn."dala ruce v kříž a zamyšleně se podívala na hrob u kterého stála.,,Hm..."

Eito Kokoro

Pýtať sa či si ma vezmeš pri hroboch pred tým než idem do boja je hlúposť ... prepáč Kimiko ... povedal polohlasne a kráčal ďalej k bráne .. keď sa vrátim ... bude to oficiálne ... keď ..

Kimiko Kay Kokoro

,,Já jsem to nemyslela tak,že se na to máš ptát."povzdechla si a položila krabičku na hrob.,,Tak si jdi..."řekla si sama pro sebe a sedla si do klubíčka před hrob.,,Stejně to pořád nechápu..."povzdechla si a zatímco nad tím vším přemýšlela sledovala hrob.,,Ach jo..."

Eito Kokoro

Čo na tom nechápeš Kimiko ? zrazu sa zastavil a natočil na ňu hlavu ... všetko je to také jednoduché ... možno až príliš ... tak čo teda ...

Kimiko Kay Kokoro

,,Nechtěl jsi odejít?"zeptala se ho naštvaným ale i smutným tónem naráz.,,Není to vůbec jednoduché... je to chaotické a vůbec tomu nerozumím."ťukala do krabičky a převalovala jí ze strany na stranu.,,Možná to tak přijde tobě,no podívej se na to z mého úhlu pohledu.Všechno se dozvídám přes někoho... Kai,Ren,Sanura..."povzdechla si.

Eito Kokoro

Tak sa ma spýtaj teraz čokoľvek ... dozvieš sa to priamo odo mňa ... je to férové nie ? teraz sa otočil celím telom a sledoval Kimikne reakcie ... pýtaj sa čokoľvek čo len chceš ... máš priestor

Kimiko Kay Kokoro

Prtala dál s tím stejným výrazem do krabičky a přetáčela jí ze strany.,,Já už se nemám na co ptát .. myslím,že už vím všechno.Jen tomu prostě nerozumím."povzdechla si a položila bradu na hrob.,,Kdyby to všechno bylo jen o kapku jednoduší..."

Eito Kokoro

Keby bolo všetko jednoduché bolo by to na nič .. pristúpil ku Kimiko a vzal jej krabičku ... niektoré veci musia byť proste zložité nie ? krabičku otvoril a vytiahol z nej starší prsteň. Vzal Kimikinu ruku a nasadil jej prsteň ... nemyslíš si to Kimiko ?

Kimiko Kay Kokoro

Překvapeně koukala na Eita.,,To je blbost... pořád to může být náhoda,Sanura nemusela mít pravdu."povzdechla si a snažila se sama sebe přesvědčit o pravdě své myšlenky.Nespustila pohled z Eita po celou dobu a nakonec se tvářila dost nechápavě.,,Eito... možná přece jen jedna otázka by tu byla."řekla po chvilce potichu.,,Co je ten prsten zač?"zeptala se ho po chvilce zamyšlení jak zformulovat otázku.

Eito Kokoro

To si sa dozvedela už od Sanury nie ? už ako malé deti sme sa spolu bavili ... toto je prsteň pre teba ... asi vieš na čo je ... dodal z úsmevom popri čom študoval či nieje prsteň moc zničený vekom

Kimiko Kay Kokoro

Zabořila pohled do země a byla potichu.,,Vždycky jsi ale říkal... že to děláš,protože jsem poslední..."nedořekla to a nasucho polkla.,,Tak proč teď tohle?"řekla po chvilce,když zase našla hlas.

Eito Kokoro

V podstate sú to dve strany jednej mince ... to čo som ti povedal pred tým bola pravda že si posledná ... no keby som chcel tak ti to ako vodca klanu môžem prikázať spraviť a nemala by si na výber ... problém je tá druhá strana mince a tou je ... na okamih sa zamlčal a pozrel znova na prsteň ... asi ťa mám až moc rád ...

Kimiko Kay Kokoro

,,Co kdybych odmítla to udělat?A znovu odešla?"zeptala se po chvilce až lehce depresivního ticha a zase se vrátila pohledem k Eitovi.,,Tedy ne,že bych to chtěla udělat,to ne... ale jen tak... teoreticky."

Eito Kokoro

Eh ... Kimiko ... pravidlá klanu Kokoro ... vodca klanu má právo dosiahnuť svojich potrieb aj násilím keď niekto nesúhlasí ... povedal smutne a začal mapovať mená na hroboch ... túto právomoc však využil len Shun ... keď ma menoval ďalším vodcom klanu a začal ma trénovať podla svojich vlastných metód ...

Kimiko Kay Kokoro

,,Jsme divný klan."udělala si z toho jednoduchý závěr,pochopitelný i pro ní.,,takže Shun byln takový nesnesitelný už od začátku?"zamyslela se a prohlížela si prsten.,,Takže... to co řekla Sanura... byla všechno pravda?"zeptala se spíše sama sebe a pořád nevěděla,jestli tomu všemu věřit.

Eito Kokoro

Keď ti rozprávala o ružovej farbe tak áno ... zrazu sa zatváril znechutene ... neznáša ružovú už od kedy bola mladšia ... Ren v nej túto nenávisť ešte prehlboval ... dodal už z úsmevom ... ale odpoviem ti na to aj ja ... áno je to pravda Kimiko

Kimiko Kay Kokoro

Pobaveně se při té myšlence usmála.,,Jestli je to tedy pravda..."řekla potichu a vtsla ze země.Chvilku stála před Eitem mlčky a pozorovala,no pak se k němu natáhla a pevně ho objala.,,Jestli je to pravda,tak neodcházej... prosím."dokončila větu a přitiskla se k němu tak,aby jí nešlo aspoň prozatím vidět do obličeje.

Eito Kokoro

Eeeh ... z Kimiko sa objavili dvaja ANBUovia z ihlicami, zvitkami, bombami a všeličím iným v rukách čo Eita trocha rozhodilo a rukou im naznačil nech sa stratia preč. Obaja sa naraz otočili k sebe a narazili do seba čo spôsobilo že všetko popadalo na zem. Eitovy stiekla kvapka potu z čela a v rýchlosti pevne objal Kimiko ... chceš aby so tu ostal ? aj potom všetko ?

Kimiko Kay Kokoro

Překvapeně sebou trhla při nějakých zvláštních zvucích,ale Eita nepustila.,,Já... ano,chci."řekla po chvilce další odmlky a zavřela oči.,,I přesto všechno co se stalo... nakonec jsi vždycky měl pravdu a jednal správně ... jen já jsem to jakýmsi způsobem pořád kazila.... a řekla tenkrát to v té poušti."řekla potichu.,,Je mi to líto..."

Eito Kokoro

Zamyslene sa usmial a naznačil ANBUom aby definitívne odišli a nechali tam všetky veci a tak sa aj stalo ... tak teda ... ja tu ostanem ... ale nechcela si niekam ísť ešte ? poďakovať niekomu ... jednou rukou naklonil Kimikinu hlavu k sebe ... nie ?

Kimiko Kay Kokoro

Nechápavě se podívala na Eita a začervenala se,že jí hned nenapadlo,kdo by to mohl být.,,Koho... koho teď přesně myslíš?Já ... bych měla děkovat hodně lidem."řekla,lehce mu vytrhla hlavu a zase jí sklonila.,,Bohužel..."