4.S Jashinem jdi do hajzlu Hidane!
Když jsem se otočila a uviděla ho musela jsem se usmát.Nevím proč ale on byl vždycky jediný kterého jsem ve své přítomnosti snesla.
„Potřebuješ něco?“ koukla jsem po pokoji a uviděla rozbitou vázu a tři záseky ve zdi. Jako by do mě vjel proud.
„Jen…chtěl jsem tě upozornit na tohle“ Zasmál se. Jeho smích mě vždycky okouzloval. Snad bych se i uklidnila ale když jsem uviděla roztrhané svitky tak jsem se neznala.
„Neříkej mi že mi tady zase hrabal“ zaskučela jsem. Proti Hidanovi jsem nic vlastně neměla ale on si o to chování vyloženě říkal.Dělal co mohl aby mi vždycky pokazil náladu.
„Chtěli jsme ho zastavit ale pozdě“ konstatoval Itachi.Koukla jsem mu do očí.Byli nádherné jako vždy ale tentokráte v nich byli malé jisřičky jako kdyby věděl co se tet stane.
„Promiň Itachi ale teť si jdu něco vyřídit“ usmála jsem se a vyšla z pokoje abych našla toho kdo mi v pokoji způsobil ten zmatek. Boužel jsem jej nemohla nikde najít a tak jsem si stoupla doprostřed chodby která se setkávala s druhou a hlasitě zařvala.
„Hidane!!!! Kde seš ty šmějde?!!!“ slyšela jsem jak se z Deidarova pokoje ozývá smích a Sasorimu nejspíše spadla loutka. Kisame vystrčil hlavu ze dveří a po chvíli se na chodbě oběvil i Kakuzu.
Zaslechla jsem i jak někdo padá ze židle a byla jsem si jistá že to byl Pein ve svým kanclu. Zanedlouho se odkudsi přiřítila vyděšená Konan. Tobiho kňučení jsem slyšela hned v zápětí.Jen Hidan pořád nikde. Musela jsem na to jinak.
„Hidane? Našla jsem vhodnou oběť pro Jashina“ zavolala jsem klidným a přátelským hlasem. Jak jsem předpokládala Hidan se objevil přede mnou rychleji než bych stihla napočítat do deseti. Koukal na mě jako když malé dítě postavíte před Vánoční stromeček pod kterým je spousta dárků.Aniž by to čekal dala jsem mu pěstí do tváře.
„To bylo za co kurva?!“ začal nadávat a vřískat Hidan.
„To bylo za tu vázu!“ Následovala další rána.
„Tohleto za tu zeď“ další rána…..zase jsem se trefila.
„A tohle…za ty svitky co jsi ráčil rozškubat!“ Jen jsem trochu zvýšila hlas. Ale i to stačilo k tomu aby s sebou Konan párkrát cukla a Deidara se Sasorim vylezli udiveně ze svých pokojů aby zjistili co se to tam děje.
„Ale já jsem musel dohajzlu“ křičel Hidan když si otíral krev ze rtu.Nepřestával u toho neustále nadávat.Já byla naprosto klidná.Po nějaké době strávené se všemi členy v sídle jsem nějaké rozčilování totálně vzdala i když se to ostatním mohlo jevit trošičku jinak. Kdyby mě Hidan skutěčně pořádně vytočil byl by mrtvej. A vůbec by mě nezajímalo že nemůže zemřít.
„Musel?! Já ti řeknu co musíš.Jednoho dne budeš muset tak akorát chcípnout blbe!“ vysvětlila jsem mu a ťukala si při tom na čelo. Uslyšela jsem Sasoriho jak mluví něco o tom že by bylo konečně na čase.Že by snad neměl věčně zdemolovaný loutky.
„Ale Jashin sama chtěl abych to udělal“ bránil se dál Hidan a držel si ode mě značný odstup což mi naprosto vyhovovalo jinak bych mu musela natáhnout další.
„S Jashinem jdi do hajzlu Hidane!“ řekla jsem dostatečně nahlas. V tu chvíli všichni ztichli.Hidan začal pěnit.Tobi se ulekl tak že mu zaskočilo to něco co se snažil pokousat.Napjatá atmosféra by se i dala krájet.S klidem jsem se dívala Hidanovi do očí který již změnil barvu do ruda.
„Jak se vůbec opovažuješ urážet Jashina ty jedna děvko!“ zakřičel tak silně že opadl kousek omítky na stropě.
„Nenervuj se…..praskne ti žilka drahý“ utáhla jsem si z něj. Boužel to nevydýchal Deidara a propadl smíchu že se skoro válel na zemi.
„Koukej to dovolat!“ Ječel na mě Hidan.A tím to i totálně zkonil.Nesnášela jsem když na mě někdo řve.
„Važ svoje slova…..nebo budou poslední!“ odpověděla jsem chladným hlasem.Tak chladným že samotný led je oproti tomu nic.
Už to vypadalo že se na mě Hidan vrhne i se svojí kosou ale v tu chvíli zakročil Pein.
„Uklidněte se! Oba dva!“
