Yuu Kioshi

Ke své kataně jsem si vypracoval osobní vztah. Docela často se stane že s ní dokonce i mluvím. Zvládá vést chakru.

Narodil jsem se prý někde v Kumokagure no Sato ale rodiče mě nechtěly. Byl jsem už jako dítě problémový a tak jsem do 6 let byl ve třech dětských domovech. Když jsem se dostal do toho posledního bylo mi 7 let. Šikana ze stran našich „hodných sestřiček a doktorů“ byla na denním pořádku. Ze začátku jsem sedával v koutě své malé místnosti a probrečel třeba celou noc. Ale čím více fyzické tresty přibývaly tím méně jsem trpěl a na bolest si zvykal. Avšak po roce tohoto utrpení jsem si řekl že to stačí. Když mě sestra vytáhla abych dostal další výchovnou lekci vypíchl jsem jí vidličkou co jsem si schoval od oběda oko. Sebral klíče a utekl. Ostatní děti na mě volaly abych je pustil ale já už v té době opouštěl dveře sirotčince. Chvíli jsem se toulal po lese. Chvíle se přenesla na dva dny, bez vody a jídla. A tak jsem padl pod strom a zavřel oči.
Ale když jsem se vzbudil ležel jsem v posteli. Nade mnou seděl člověk a svým jedním okem si mě prohlížel. Vystartoval jsem že uteču ale jednou rukou mě chytil a hodil mnou zpět do postele a podal mi šálek čaje a chleba s kusem slaného masa. Bylo mi jedno co je ten člověk zač, hlavní bylo že jsem měl co do žaludku. Poté mě začal vyzpovídat. Tak jsem mu řekl všechno co se stalo od začátku co jsem si pamatoval až do té doby co jsem „zneškodnil“ sestru a utekl do lesa. A jeho první reakce na tohle všechno byla taková jako jsem nečekal a ani jako dítě, tehdy osmileté, nechápal. Začal se smát. A pak mi řekl svůj příběh. Ninja bez příslušnosti k nějaké zemi, vyhnanec z Konohy, psanec, vrah, zloděj. Řekl mi že se mu líbím že mě bude trénovat. A tak to začalo. Ihned mě zapřáhl do práce. Nosil jsem vodu, dřevo a ostatní věci. Ano bylo mi osm let ale zdůvodnil do tak že není proč bych tohle nemohl dělat. Je to práce a čím dříve si na ni zvyknu tím lépe. A tak to pokračovalo, rok po roku, postupně jsem začal posilovat, a trénovat s mečem.
Ve třinácti letech jsem probudil svůj první element. Suiton, Element vody. A jelikož měl slušnou zásobu svitků, ano odcizených, a sám Suiton ovládal začal mě učit. A mě to šlo. Když mě bylo patnáct přišel za mnou a řekl že mě naučí něco co ještě nikoho neučil. Hachimon, ovládání vlastního těla a odstranění jeho limitů. Léta plynula. Přišel den mých dvacátých narozenin. Ovládal jsem 6 bran Hachimonu, plně jsem ovládl Suiton a my se společně s mistrem vydaly do jedné z hospod okolo kterých jsme zrovna putovaly slavit. Ale byla tam partička týpků která si nedala říct aby nás nechaly být. Já i mistr oba v podnapilém stavu jsme se s nimi pustily do rvačky. Bojovaly jsme beze zbraní ale jeden z těch srabů přišel k mistrovy ze zadu a bodl mu meč do břicha. A tak jsem si vzal Mistrův meč, Mugen, a všechny je tam do jednoho pobyl. Byly to hrozná jatka. Nikdo z nich to nepřežil. Když jsem poklekl k mistrovy už nežil. Tak jsem ho nedaleko za hospodou pochoval.
Vzal si jeho Mugen a vyrazil na cestu. Několik let jsem cestoval. Učil se nové a nové věci. Během let jsem probudil další element. Raiton. Jednoho dne jsem potkal jakéhosi chlapíka, který se nabídl že mi udělá tetování. A tak jsem si nechal vytetovat znak co nosil mistr na bundě. Nevím co znamenal nikdy mi to nechtěl říci ale i tak jsem měl další vzpomínku na něj. Nedaleko ke třicátému roku života jsem narazil na Akatsuki a rozhodl se k nim přidat.