Cvičiště Suna

Tamika Rihiko

,,Jo, potřebuje mistra. Ale ne aby ho měl učit tím, že se ho pokusí zabít." protestovala a sledovala jak proud písku zase narazil na stěnu loutek. ,,Víte aspoň jak těžké je o něco takového pečovat? Zvlášť když jich je pět." povzdechla si a zaraženě se zadívala na Eisteeho. ,,C-cože? Eh.." snažila se najít nějakou výmluvu. ,,Nemůžu, právě mě "prověřuje" dodala ironicky a pobaveně se ušklíbla.

Kashike


Nechci tě zabít. Kdybych tě chtěl zabít tak už nežiješ. Stočím proud písku kolem zdi a zamířím zprava na její koleno. Zároveň trochu písku pošlu aby zasekal loutkám klouby.

Tamika Rihiko

,,To je teda hrdiné, dokázal by jste zabít Genina." pronesla ironicky a dvě krahjní loutky, které ještě nebyly tolik zasežené pískem k sobě stáhla, jednu z prava a jednu z leva. ,,Tohle je o čem? Akorát tady manévruju s loutkama, podruhé v životě a snažím se.. o... o... O to, abych mu přišla vhodná nebo co?" protočila oči v sloup. ,,Začínám se cítit nostalgicky. Tolik věcí se změnilo za těch pár let."

Kashike


Nejde o to jestli jsem hrdina. Jde o to jestli máš na to abys bojovala. Mluvíš tady o tom jak se musíš bránit... a přitom neděláš nic pro to abys situaci změnila. Jedno ti řeknu, neukecáš mě. Budeme tady stát třeba týden a já na tebe budu dotírat tak dlouho, až se od tebe dočkám toho co je třeba. Vezmu další proud a zamířím obloukem do zad.

Eistee

Nezabije tě.To mu ten strach ze mě nedovolí.Pousmál jsem se.Ale taky dostojí svím slovům a bude tě obtěžovat.Řekl jsem dvojsmysl a doufal jsem že ho pochopí špatně abych se měl čemu zasmát.

Tamika Rihiko

,,Ne, o to nejde. To vám můžu rovnou říct, že nejste." zahuhlala si sama pro sebe potichu, ale dost uraženě. ,,A co ode mě čekáte?" nadzvedla tázavě hlavu. ,,Že udělám přemet? Suchou vrbu? To náhodou umím." řekla zamyšleně. ,,Teda.. kdysi jsem uměla.. Možná pořád umím?" povzdechla si. ,,Tak fajn.." svěsila ramena a vzdala to. ,,A co mám dělat? Šachovat těma loutkama kolem sebe? Fajn, Tul, Set a Net jsou pořád vepředu. Hana vlevo, Tas je v pravo..." zamyslela se a zatáhla prostřední loutku z před sebe za sebe. ,,Možná, když je zkusím nějak.. nenápadně dostat.." zamyslela se znovu, teď už zaujatěji.

Kashike


S uspokojením sleduji jak nad bojem konečně začala přemýšlet. Zvednu u sebe další vlnu písku a metnu jí z prava na její bok. Tím jak vlna vyrazí ode mě jsem si na chvíli zakryl zorné pole na pravé straně.

Tamika Rihiko

Nechala loutku po pravé straně roztáhnout se, tak aby jí lépe kryla. ,,Dobrá, řekněme že krýt by to nějak šlo.. Jak na něj ale mám stačit i zaútočit, když budu všechny loutky využívat v obraně?" povzdechla si a zamyslela se. Pak začala loutkami ve stálé obraně pohybovat tak, že je rozestavěla do čtverce : jednu za sebe, jednu zprava, jednu zleva a dvě před sebe. ,,No a teď... Toho nějak využít?"

Kashike


S uspokojením jsem sledoval její rozestavění. Pak zvednu za ní vlnu písku a udeřím na loutku která jí kryje záda. No tak... poď...

Tamika Rihiko

,,Takže... Oslabit zleva... A pátá.." snažila se udržet mysl v klidu, jelikož už dávno přišla na to, že je to tak jednoduší. Počkala, než písek začal narážet do zadní loutky a pak rychle nechala vyřítit jednu z těch které zůstaly vepředu, čepele na rukou vytažené přímo na hlavu Kashikeho. ,,Ne, že bych čekala, že to vyjde.. Ale možná to bude stačit."

Kashike


Naaranžuju že se soustředím na udržení písku a loutce jen letmo uhnu. Čepel mi lízne tvář a strhne mi palestinu. Odměním Tamiko úsměvem a pustím písek na zem. Výborně... tohle stačilo.

Eistee

Začnu tleskat.Gratuluji.Odpovím z meditační polohy.

Tamika Rihiko

Zůstala zaraženě stát. ,,To jako vážně?" nasadila nevěřícný výraz. ,,Možná to bylo trošku moc strojené, ne? Ale to je jedno, aspoň už nemusím dál takhle šaškovat." oddechla si a spustila loutky k zemi. ,,Možná bych je měla vrátit zpátky.. Budu je ještě potřebovat?" zadívala se na Kashikeho a čekala nějakou další poznámku, úkol nebo tak.

Tamika Rihiko

Mávla rukama, na loutkách se rozvsítili pečetě a zmenšily se zase jen do látkových figurek, které se jí klidně houpaly na prstech. ,,Já mám vůli k boji. Jen je prostě divné po někom chtít něco takového." namítala uraženě. ,,Je mi trošku nepříjemné, že hned při prvním setkání máme bojovat."

Tamika Rihiko

,,Náhodou.. Sednout si na čaj a popovídat si je hezký způsob jak se lépe poznat. Ne se mezi sebou mlátit." namítla a loutky v mini formě schovala zpátky za pásek. ,,Přežít.." zamumlala si pro sebe. ,,Stačí mi jen to s tou silou, postarám se o sebe nějak sama.." pronesla ironicky, ale zvědavě Kashikeho poslouchala. ,,Tak fajn.."

Tamika Rihiko

,,Efektivní plnění misí? Copak není dostatečně efektivní prostě splnit zadání úkolu?" nasadila nechápavý výraz. ,,No a co, že se boji nevyhneme? Právě proto mě máte trénovat." povzdechla si. ,,S tímhle to bude teda zajímavé..." zamyšleně se rozhlédla kolem. ,,Máte na krku někoho, dko nemá postavu a jen pět loutek se kterýma nic neumí." usmála se na něj. ,,A je mrtvý.."

Kashike


Její logika mě začíná těžce zarážet.. Ano, proto tě mám trénovat a proto jsem si teď chtěl udělat obrázek, jestli to má vůbec smysl. A tu sebekritiku si schovej před zrcadlo nebo pro někoho jiného.

Tamika Rihiko

,,Chcete mě snad trénovat v tom, jak správně chápat příkazy? Protože jestli jste nechtěl říct tohle, tak je vaše úroveň vyjadřování trošku.. mizivá." podotkla. ,,Já? Sebekritická? To nebyla sebekritika, to byla fakta.. Vážně neumím nic jiného kromě vytáhnutí loutek a šaškování s nimi okolo. To bylo spíš takové upozornění, aby jste to čekal." pobaveně poskakovala na místě. ,,Kolik vám je?"

Tamika Rihiko

,,To je hezký. Tak začnetě, poslouchám." pobaveně se usmála a vážně se před něj posadila, čekaje nějaký výklad. ,,Jednatřicet. To nejste moc starý. Jen mě zajímá, jaký je mezi námi věkový rozdíl." povzdechla si. ,,Mohla bych být klidně jeho matka. To je hezké." začala se skoro smát při té myšlence.

Kashike


Po začátek jen několik pravidel. Za prvé: To že ti velím neznamená že nesmíš mít žádnou iniciativu. Pokud cítíš potřebu něco říct nebo si myslíš že by nějáká situace šla řešit jinak, řekni to. Pokud ale dojde na boj, posloucháš mé rozkazy a posloucháš je okamžitě. Za druhé: Předvídej... vždycky a za všech okolností musíš být připravená i na samotné peklo. Může se stát úplně cokoliv a pokud na to nebudeš připravená, můžeš umřít. A za třetí: V boji si nehraj na hrdinku, protože jí zatím nejsi. Pokud cítíš že svého soupeře nezvládneš, neboj se si zakřičet o pomoc. Pak se na chvíli odmlčím... a k tomu věkovému rozdílu... jaký je? Povytáhnu jedno obočí a nahodím lehký úsměv.

Tamika Rihiko

Přikývla a pozorně ho poslouchala. ,,Vlastní iniciativu? Páni, možná přece nebude až tak špatný. To zní fajn." nasadila spokojený úsměv. Pak už jen pečlivě poslouchala a přikyvovala na souhlas. ,,Dobře, chápu." zasalutovala a vstala zase ze země. ,,No, já vlastně ani nevím. Nechce se mi to počítat." rozesmála se.