Pohoří Ichiban

drak se snesl k jednomu výklenku pokrytého sněhem, tím jak byl bílý nebyl téměř vůbec vidět, to jen mi jsem mohli působit z pohledu Kiri jako dvě mouchy. Slezla jsem z jeho hřbetu a dívala se na vesnici.
"zůstaň zde Dagu, budeme tě potřebovat." poručila jsem. Spojila jsem ruce a zavřela oči, poznala jsem to jen já moje tělo se obalilo kurai shotonem jako brnění. Pak jsem se podívala na svého společníka a poklekla jsem na jedno koleno a dívala se na vesnici.
"Máš nějaký nápad, jak se tam nepozorovaně dostat? Nebo získat informace?"
Pošli mě....
"Ne jsi moc velký....kdybych poslala draka, tak jedině Leiko, je výtečná ve stopování a kapesní velikost." promluvila jsem stále jsem si nechávala kapuci na vlasech, vlhkost v této zemi mi nedělalo dobře na vlasy.

Ichiro Hitagi

Znuděně odpočíval na stromě, masku Oininů jen tak lehce přes obličej. ,,To je otrava! Proč mám mít službu na nějaký blbý hoře, kde se stejně nic neděje?!" stěžoval si stromu na kterém seděl a dloubal do něj špičkou katany. ,,Ještě dvě hodiny.. Nuuuda." povzdechl si a seskočil ze stromu, pak překvapeně trhnul hlavou když zaslechl nějaké zadunění. ,,Super... Ne jen, že hlídám na prázdný hoře, uprostřed který je velká vesnice a už v ní nic není, ale ještě k tomu tam straší!" pověsil si katanu zpátky na záda. ,,A navíc mám hlad..." postěžoval si sám sobě ublíženě.

drak najednou zvedl hlavu, něco zavětřil. Nevšimla jsem si toho ale on vypustil z nozder vzduch čímž upoutal mou pozornost. Otočila jsem se na něj a on mi naznačil, že něco málo zaslechl. Kývla jsem hlavou a on pomalými kroky šel k místu kde něco slyšel, tím jak byl všude sních nebyl vůbec vidět.

Renjiro Seiji

Dnes jsem nějak v kondici..běhá mi to samo... pomyslím si když běžím směrem na horu Ichiban. Když přiběhnu na místo uvidím před sebou stát muže který by souhlasil s popisem Mizukage-sama. Uvědomil jsem si že je velká náhoda že jsem tu na něj narazil. Když jsem kousek od něj trochu si odkašlu abych ho nevylekal a pak si kleknu na jedno koleno. Zdravím Hitagi-sama, jsem Renjiro Seiji a byl jsem vyslán od Mizukage-sama pod vaše velení... řeknu mu.

Ichiro Hitagi

Překvapeně vyjekl a málem přitom v sebeobraně Renjira zapíchl katanou. ,,Hele, tohle mi nedělej. Držím tady službu už několik hodin a mám z toho fakt nervy na drátku.. To ty jsi dělal ty rány?" povzdechl si a svěsil zbraň. ,,Jo velení.. Jenže já mám teďka trestnou službu." povzdechl si a zrdul přitom, ještě že měl masku. ,,No, musíš to tu se mnou dvě hodiny vydržet a pak můžeme začít. Souhlas?"

Drak je celou dobu pozoroval. PO chvíli si zase opatrně lehnul na zem a tím zatarasil možnou cestu k nám, z dálky mohl působit jako skála.

Etsu Senju:
Zoskočil som z draka, keď sme dorazili tu. Podišiel som k Reine a pozrel na jej Shoton brnenie. Usmial som sa."Nejaký nápad by tu bol. Lenže to bude len pre mňa. Ty sa budeš musieť dostať inak.." povedal som. Poskládal som pečate a povedal:"Mokuton: Henge..."

Spoiler:

Spoiler:

Drevené klády ma obalili a potom zrazu zmizla. Tam som stál ja v henge, dievčenskej podobe. Usmial som sa na Reinu."Tak môžeme ísť..." napodobnil som ženský hlas a povedal milo. Usmial som sa na ňu a zaklipkal očami."Vymyslela si niečo ako sa dostaneš dnu?" povedal som znova tenkým, ženským a jemným hlasom. Napravil som si vlasy a sledoval situáciu okolo nás. Len som sa zasmial. Takto ma nikto nemohol poznať.

Ichiro Hitagi

,,Hlídat pitomou horu která už není nijak důležitá." zavrtěl nad tím hlavou. ,,Proč to nedělá někdo z klanu Raitoshi?" zamyslel se. ,,Je to jejich území a kvůli nim je tu taková zima." otřásl se a stěžoval si Renjirovi. No aspoň už si nemusel stěžovat sám sobě. ,,Víš vůbec, že to vlastně ani není hora?" pronesl chytře a zadupal o zem. ,,Je to jeskyně. To okolo jsou hory, ale tahle je zevnitř totálně vykopaná."

"Ano já tam vůbec nepůjdu.... ty tam půjdeš s Leiko a nasadíte do ulic Kiri radarové krystali." udělala jsem další kuchyiose a na rameni se mi objevil malý dráček.

"Rozhlížej se kolem a pak mi podáš informace." řekla jsem a podrbala jí pod bradou.
"Etsu dostań Leiko k budově Mizukage, ona se tam už pak sama dostane. a tak." podala jsem mu hrstku krystlových jehliček.
"Rozházej je v každé uulici které projdeš."

Etsu Senju:

Spoiler:

Usmial som sa na ňu."S radosťou. Budeš čakať tu? Alebo sa potom vyberiem naspäť sám?" spýtal som sa a zobral si od nej kryštáliky."No poď Leiko..." povedal som a nastavil rameno. Čakal som, čo mi povie.

Leiko přeskočila na jeho rameno.
"POčkám tu na tebe pomocí těch krystalů tě budu sledovat a krýt." řekla jsem a posadila se na sráz už zády k němu. "Moc se neloudej."

Renjiro Seiji

Omlouvám se jestli jsem vás vystrašil... řeknu omluvně a ušklíbnu se i když to přes masku není vidět. A počkám tu s vámi...i když máte pravdu v tom že tu není žádný hic... řeknu na úkor zimy a přitáhnu si k sobě trochu svou vestu i když mi rozhodně nepomůže v tom aby mi bylo tepleji, asi spíš jde o ten pocit.
A jsem rád že jsem byl přiřazen do vaší divize...jsem jounin jen krátce...doufám že se u vás něčemu přiučím... řeknu a vytáhnu svou katanu a z brašny co mám u pasu vytáhnu kus hadru co mám na čištění a začnu si čistit čepel. Ale pak se zarazím. Není hora? a pak se chci zeptat na další otázku ale radši jí spolknu. A proč je vykopaná?

Etsu Senju:

Spoiler:

Usmial som sa na ňu a hodil s vlasmi."Hai..." povedal som a otočil sa chrbtom. Leiko mi sedela na chrbte. Pozrel som na ňu a vydal sa na cestu do Kirigakure no sato. Dúfal som, že tam trafím. Ucítil som neznáme chakry, ktoré boli v celku blízko. Preto som sa rozhodol, že pôjdem oblúkom okolo nich aby som sa im vyhol. Potom som už len rýchlo sa predieral do dediny. Splniť misiu a vrátiť sa naspäť, aby Reina na mňa dlho nečakala...

Netrvalo dlho a Kirigakure no sato už bola na dosah. Pomocou Shunshin no jutsu som sa presúval rýchlejšie a snažil sa vymyslieť nejakú výhovorku ako sa dostať dnu. Alebo nejaký príbeh, keby sa ma niekto pýtal.

/presun/

seděla jsem a dívala se bedlivě do vesnice, Dag mě chránil tak se nebylo třeba nějak vzrušovat něčí přítomností. Soustředila jsem se na položené krystali ve vesnici

Ichiro Hitagi

,,Proč tě vůbec poslali ke mě? Mizukage-sama o mě vždycky říká, že jsem moc pitomý na to, abych u sebe měl někoho." pousmál se a začal se protahovat. ,,Není to tak dlouho, co v ní byli démoni. No jak by jsi to mohl vědět, je to tajné. Kdyby jsi tam šel, najdeš tam spoustu krve, nějaké pozůstatky řetězů a tak. Čekali, než se najde někdo, kdo by unesli jejich sílu. No je to tak měsíc zpátky, co je zapečetili do nějakých děcek. Víc o tom nevím, tam už moje specializace nesahá." zamyšleně se rozhlédl kolem a zadíval se na veverku sedící na stromě. ,,Zmrzneš.." podotkl, když se k němu veverka vydala a pak překvapeně trhnul hlavou. ,,Ta chakra.. Cítíš to taky?" otočil se na Renjira.

Renjiro Seiji

Mizukage-sama říkala že mám podobné schopnosti jako vy... řeknu na vysvětlenou proč jsem byl přiřazen pod něj. A pak si vyslechnu příběh o hoře.
Tak zapečetění démoni v dětech?Muselo to tu být asi hodně drsné... pomyslím si. A pak se zadíval na veverku a musel se ušklíbnout. Pořád jsem měl ale zvláštní tušení že se něco semele. Když sebou pak Hitagi-sama trhnul otočil jsem se a má ruka spočinula na kataně. Ta zvláštní chakra...celou dobu jsem jí cítil ale nebyl jsem s to říct co to bylo až teď.
Něco jsem cítil ale až teď jsem si jí uvědomil...neměla by tu být... řeknu jako odpověď a čekám co se bude dít či na rozkazy.

Ichiro Hitagi

,,Tak to hodně štěstí. Jsem pitomý a líný." pobaveně se začal smát. ,,Ten první démon tu byl déle. Několik let. Ten druhý jen asi tři roky, pomáhal jsem chytat ho." pobaveně se při té vzpomínce usmál a poklepal si na jizvu na pravé paži. ,,A teď je v nějaký ubohým děcku. Teda to děcko musí být dost silný, aby to uneslo." řekl zamšleně. ,,Takže jí taky cítíš..." začal drbat veverku za uchem, zatím co se mu usadila na rameni. ,,No tak, chlupáči. Víc jsi mi toho nezjistil?" pobaveně se usmíval. ,,Měli by jsme se podívat co to je.. pro jistotu."

Renjiro Seiji

Nepřehánějte... řeknu se smíchem a upravím si masku. Koukám že to musel být asi zajímavý boj... řeknu když uvidím jizvu. Ruku mám stále na kataně připraven k boji. A čekám na Hitagiho-sama. Uvidíme kdo se za touhle chakrou skrývá.

Ichiro Hitagi

,,Nepřeháním. Přijdeš na to." spiklenecky na něj mrkl, položil veverku na zem a když začala cupitat před nimi, vydal se za ní. ,,Zajímavý. Zajímavý byl, podle toho jak to bereš. Přiznám se, že si z toho moc nepamatuju. Celý ten večer byl chaotický, hodně lidí umřelo." řekl zamyšleně při chůzi. ,,Tak šup, chlupáči." popoháněl veverku.

Renjiro Seiji

Vydal jsem se za Hitagim a naší "průvodkyní" v podobě veverky. No nevím jestli je to tak, každopádně je to zvláštní člověk... pomyslím si s úsměvem.
Nikdy jsem proti démonovy nebojoval, maximálně proti shinobim nebo banditům...ale asi se to nedá srovnávat co? zeptám se a stále pokračujeme dál.
Jsem zvědavý komu patří ta chakra...třeba si zabojujeme...

Ichiro Hitagi

,,Doufej, že ani nebudeš. To není boj. To je jen zoufalé umírání všech kolem tebe.. a čekání na zázrak." podotkl tiše. ,,Démon je něco úplně jiného." pousmál se a zarazil se, když veverka zůstala stát u jednoho z výčnělků skal. Překvapeně zamrkal, skrčil se za něj a vykoukl. ,,Ohoho.. Geniální špehovací taktika Oininů. Ne, moc se nesměj. Špeh fakt nejsem, jsem dělanej pro boj." povzdechl si a zůstal zaraženě koukat na to.. zvíře? Před nimi. ,,No sakra..."

Drak měl položenou hlavu a svým tělem zakrýval mě. Nemluvil ale díval se na ně. Mě se pak v myšlenkách objevilo jeho varování a v tu chvíli jsem se nechala obalit růžovým krystalem s plnou barvou, takže to vypadalo že tma stojí růžový sloup a nebylo vidět nic jiného. Drak vypustil z nozder teplý vzduch a stále se na ně díval a odpočíval. nevykazoval známky boje nebo začínajícího útoku

Renjiro Seiji

Nikdy jsem neměl v plánu vyhledávat boj s démony... řeknu s úsměvem ale vážně. Ale pak když se veverka zastavila zastavil jsem se taky.
A když se Hitagi skrčil za kamenem a začal o geniální špehovací taktice. Musel jsem se ušklíbnout. Nebudu se smát...taky mám radši boj než se schovávat... ale když pak uslyším překvapená slova vykouknu taky.
A zůstanu zírat stejně jako Hitagi. Co tu sakra dělá drak?

Ichiro Hitagi

Vytrousil ze sebe nějakou nadávku z dětství a odehnal veverku pryč. ,,Tak to je teda něco.. to je jako fakt drak?" schoval se za kámen a nejistě se díval na Renjira. ,,Uh.. Nejsem cvičený pro komunikaci s draky. Nějaké návrhy?" zamyslel se.