Ulice v Iwě

https://www.youtube.com/watch?v=N4Y_qI-1I6k&feature=related

Shintou Assai

Probíhal jsem lesem a zanechával za sebou docela jasnou stopu. Nesmí mě dohnat. Ohlížel jsem se za sebe, ale spíše pro osobní pocit, než pro zjištění, kde jsou. Podběhl jsem jednu větev, ale druhé už jsem si nevšiml a rozrazil jsem ji hrudníkem. Sykl jsem, ale běžel jsem dál. Vedle mě běžel jakýsi odraz velké rudé gorily. Nestíháš, přidej! zakřičela gorila posměšně a já ji, hlupák, poslechl. Ještě jsem přidal na tempu a vyběhl jsem z lesa. Před sebou jsem uviděl Iwagakure, asi půl kilometru ode mě. Usmál jsem se a vyrazil...
Už na prvních sto metrech mě ale začal pálit hrudník. Ne, ještě ne! přemýšlel jsem, a už jsem se neotáčel. Prostě jsem razil kupředu. Už jen sto metrů mi zbývalo, když mi tělo kompletně vypovědělo službu a já se rozsekal v ohromné rychlosti o zem. Sedřená záda, nalomená žebra, rozštípnutá škeble. Podíval jsem sena bránu a začal se přitahovat rukama směrem k ní. To zvládnu. Jsem elitní shinobi Iwagakure! sípal jsem a do úst se mi dostávala hlína, kterou jsem nabíral ochrnutým tělem. Ještě....kousek...
Asi padesát metrů před branou jsem padl zcela. Nezmohl jsem se na nic, než jen slaboulinké oddechování a srdce mi skoro netlouklo. Stráže mě ale mohli vidět a to bylo to jediné, v co jsem doufal...

Omlouvám se, že to píšu sem, ale není tu brána, do které bych to napsal. Děkuji za pochopení.

???

Stál u strážní věže a dokuřoval cigaretu, když vtom uslyšel zvuk pádu. Rozhlédl se a když spatřil Shintoua, kterého mimochodem znal, jelikož Shintou patří mezi elitu a rozběhl se k němu. Za pár sekund se kněmu dostal Shintou-sama...ste v pořádku ? zeptal se, ale až pak si uvědomil, proč se ho na to ptá, když sám vidí že dál nemůže.

SHintou

Dokázali to...našli mě dřív než ti ze Suny...našli mě dřív, než bych zemřel... usmál jsem se a padl do bezvědomí.

???

Vzal ho kolem ramen a přemístil se do nemocnice, kde se o něj už postarají. Všichni na něj koukali a nemohli si vybavit, jak někdo takové úrovně může dopadnout takhle. Zřejmě jeho schopnosti přecenily.

Hibari Kyoya

Vošiel som do dediny a porozhliadol sa. Hmm všetko v poriadku. Povedal som po tichu a pozrel na Reina Ako je na tom Kayoko? opýtal som sa a vypadal že ma to trochu zaujíma.

Rein Samaru

Išiel za HIbarim a na jeho otázku mu odpovedal.Zlepšuje sa to ale musíme ju odniesť do nemocnice. (presun)

Hibari Kyoya

Bežal som po uliciach až kým som nedobehol ku reštaurácie. Bola približne v strede dediny. Tak sme tu. Povedal som a vošiel dnu. Dobrý. Povedal som a sadol si za najbližší stôl.

Celý čas išiel za Hibarim a potom zastavili pri reštaurácii.Dobrý.Povedal a sadol si ku HIbarimu.

Čašník

Dobrý deň čo si dáte ?

Hibari Kyoya

Ja jeden hovädzí rámen povedal som a pozrel na Čašníka. A rýchlo prosím. Eh čo budem trénovať po obede ? pozrel som na Reina.

Madoka Masahiro

Vyšla na ulici a zamyšleně se rozhlédla kolem. ,,Podle Tsuchikage-sama hledám.. Dva přiblbé a pravděpodobně i hlučné Geniny." pomalinku se rozešla ulicí a zamyšleně se koukala kolem. ,,To by snad nemuselo být tak těžké." povzbudila se a šla dál. ,,Možná nějaký obchod? Restaurace?" zastavovala u některých výloh a nakukovala dovnitř.

Rein Samaru

No mohli by sme znova trenovať ja budem určite.POvedal a usmial sa.Dám si to čo on.POvedal čašnikovy.

Madoka Masahiro

Tázavě nadzvedla obočí a zastavila se u jedné z restaurací. ,,Jo, popisu odpovídají." povzdechla si a vešla dovnitř. Nasadila jako vždy neutrální, ale hrdý výraz jak jí vždy učili a došla k Reinovi a Hibarimu. ,,Žáci Kayoko-san?" zeptala se zhurta, bez nějakých okolků. Pokud to nejsou oni, hodlala se prostě otočit a hledat dál. Něco jí ale říkalo, že má bohužel pravdu. ,,To snad nemyslí vážně.."

Rein Samaru

Ano.POvedal a nahodil milý usmev.Kto si?OPýtal sa.

Madoka Masahiro

Protočila oči v sloup. ,,To jako vážně?" povzdechla si, ale nakonec nasadila zpátky svůj výraz a lehce se uklonila. ,,Madoka Masahiro. Vyslána v rámci tréninku pod znakem rodiny Masahiro za účelem naučení koordinace s ostatními spolubojovníky." zase se narovnala. ,,Byla jsem zařazeně k vám do týmu, ale bylo mi řečeno, že sensei je v nemocnici. Tak mě Tsuchikage-sama poslal najít vás."

Rein Samaru

No je to pravda senseika je v nemocnici.Ahoj .Pozdravil ju a čakal čo sa bude diať.

Madoka Masahiro

Oba si je prohlížela přísným pohledem a pak si sedla vedle Reina. ,,Fajn, nikdy jsem v žádném týmu nebyla, takže nevím, co se od mě čeká." prohlásila a utáhla si pásku se znakem rodinu pořádně na čele. ,,Doufám, že spolu budeme vycházet." řekla jim, ale nezatvářila se přiom vůbec nijak mile. Pořád měla svůj hdrý výraz.

Rein Samaru

Dufam a ten vedľa mna ti bude liesť na nervy no zvykneš si.POvedal a usmial sa.Nedáš si niečo?Obydvoch vás pozývamPOvedal a čakal čo bude dalej.

Madoka Masahiro

,,Na to existují jednoduché způsoby." odsekla chladně a prohrábla si světlé vlasy. ,,Ne, díky už jsem jedla než jsem sem šla." zamyšleně se rozhlížela po restauraci. ,,Doufám, že otec uzná že je to k ničemu a brzy mě odvolá zpátky. Mám na práci důležitější věci než tohle, třeba hledání stop." při těhle myšlenkách se jí mihl na obličeji trošku naštvaný výraz, ale hned to zase zmizelo.

Rein Samaru

Zjedol jedlo a čakal kým Hibari doje.Zatial si prezeral Madoku.

Hibari Kyoya

Rýchlo som zjedol svoj rámen. Položil som paličky. Pozrel som na Reina nasratým výrazom v tvári. Potom som pozrel na Madoku Dúfam že si silná. Ja som Hibari Kyoya a dnes zastupujem Kayoko. Povedal som a pozrel na Reina. Takže ideme späť na cvičisko. Zaplatil som a pomaly odišiel.

(presun)

Ok.Poď za nami.Povedal Madoke a zaplatil.Potom zapôatil a vydal sa na cvičisko.(presun)

Madoka Masahiro

Zamyšleně ty dva sledovala a klepala při prsty o stůl. ,,Silná? Co je to za blbou otázku?" povzdechla si, ale nechala to být. Doufala, že odtud co nejdříve odejdou a proto změnu přivítala. ,,Fajn." vstala a vydala se za nimi, jelikož vlastně nevěděla, kde cvičiště je. (přesun)