Ichiraku rámen

Procházel jsem se ulicemi, když jsem si najednou řekl že už jsem dlouho nebyl navštívit Ichiraku Rámen. Zamířil jsem tedy k němu, přímo jsem se rozběhl, byl jsem jako tank. Běžel jsem ulicí a najednou jsem viděl někoho kdo mi neuhýbal, tak jsem zařval: ,,Bacha!'' Ale bylo pozdě, už jsem byl úplně u něj a vrazil jsem do něj plnou rychlostí. Musel jsem ho srazit na zem. Já jsem udělal kotoul a pak jsem se rozplácl na zemi. Nejistě jsem si sedl a rychle zakroutil hlavou ze strany na stranu. Pak jsem se vzpamatoval a vstal jsem. Otočil jsem se a přiběhl k tomu klukovi, kterého jsem srazil. ,,Promiň, nechtěl jsem.'' Podám mu ruku, abych mu pomohl vstát.

Podíval jsem se za ním, jak šel pryč a poškrábal jsem se na hlavě. Upravil jsem si svou červenou čelenku a pak jsem se otočil a napadlo mě že bych se mohl stavit u Hokage. Ale prva se přece jen stavím v Ichiraku. Proto jsem vešel dovnitř objednal si a zaplatil jsem. Pustil jsem se s chutí do jídla. Očima jsem sledoval jak pořád připravují další a další Rámen. Objednal jsem si tedy znova a opět jsem spořádal Rámen. Tak to šlo asi pětkrát, až jsem uznal, že jsem opravdu plnej. Zaplatil jsem a pak jsem odešel směrem k budově Hokage.

Prošl jsem uličkami a opět jsem před sebou spatřil důvěrně známou budovu Ichiraku. Nasál jsem vůni vařeného Rámenu a vyrazil jsem k budově. Roztáhl jsem závěsy a vešel, posadil jsem se na jednu židličku a promluvil: ,,Zatím to budou dva Rámeny.'' Pán přikývl a okamžitě se pustil do práce. O nějakou tu dobu později dal na stůl dvě vrchovaté misky Rámenu. Okamžitě jsem popadl hůlky a pustil jsem se do svého prvního Rámenu.

Rai Hyuuga

Doběhl jsem do Ichiraku až po Hirkukovy. Posadil se vedle něj. Prosím jeden extra velký Rámen dneska mám hlad... řeknu s úsměvem a zanedlouho už je přede mnou miska voňavého Rámenu. Okamžitě jsem se do něj pustil.

Když přiběhne, tak já už mám jeden rámen snězený. ,,Takže, ty už jsi objevil Byakugan?'' Zeptám se ho a doufám že jsem se nezeptal nevhodně. Pustím se do druhého vrchovatého rámenu a přitom očima těkám sem a tam. Rovnou si objednám další rámen. ,,Musím doplňovat hodně ehm....Živin, to je to správné slovo.'' Povím směrem k Raiovi a už mám dojezený druhý Rámen. Pustím se rovnou do toho třetího.

Hneď ako som odišiel z kancelárie hokage zamieril som do Ičiraku dúfajúc, že tam zastihnem "toho" chalana. Ako som sa približoval k Ičiraku videl som ho tam ešte sedieť. Z nadšením som sa posadil vedľa nich a objednal si jeden rámen. Dobrý deň poprosím jeden rámen poriadne mi vyhladlo. povedal som zo smiechom

Rai Hyuuga

Objevil...ale bylo s tím spoustu práce... řeknu s úsměvem. A živiny jsou důležité člověk musí mít dost energie... řeknu s úšklebkem. A pak si všimnu že přišel další zákazník. Poznal jsem v něm jednoho ze svého klanu. Otočil jsem se na něj. Zdravím tě, ty jsi také Hyuuga že? Z vedlejší rodiny? Těší mě...já jsem Rai Hyuuga... představím se s úsměvem a poté trochu skepticky dodám Ale to určitě víš co? protože většinou lidi ví kdo jsem a tak se ke mě chovají. Většinou se chovají tak opatrně až si mě radši nevšímají.

,,Aha, aha..'' Pak jsem se podívál na toho nového příchozího, ale za chvíli jsem se vrátil k Rámenu. Přitom jsem je ale pořád poslouchal. Dojedl jsem ten Rámen a pak jsem si objednal další. To musejí mít obchody, když jsem jednou za čas dojde Akimichi. Pomyslel jsem si a při té myšlence jsem se zasmál. Kuchař s úsměvem položil přede mě další rámen a já jsem se do něj s chutí pustil.

Rai Hyuuga

To že jsi v jiným týmu neznamená že si nemůžeme někdy zatrénovat... řeknu s úsměvem.
A já také nekoukám ty věci jako hlavní a vedlejší rodina...ale takhle to funguje už po generace a musíme to ctít...ale bavit se s tebou budu naprosto normálně... povím a řeknu si o ještě jeden rámen. Mám pořád hlad... pomyslím si pobaveně.
A jestli mě to vadí? Vím že jsem z hlavní rodiny takže bych se tak měl chovat a lidi by se podle toho měly chovat ke mě...ale celkem mě to štve protože kolikrát se se mnou kvůli tomu radši nebaví... a pak se otočím na Hiruka. Mají tu skvělý Rámen co? zeptám se ho se smíchem.

Tak to ma teší. No to chápem že to musí liezť na nervy.Dúfam že budeme mať spoločnú misu dostal som svoj rámen a dal som sa do jedenia.

Dojedol som rámen a zdvihol sa zo stoličky. No tak ja pôjdem, mal by som sa zastaviť na cvičisko. Zatiaľ sa majte určite sa ešte stretneme. Nadšene som povedal a vydal sa na cvičisko

,,Foe?'' Zeptám se Raie a tázevě se na něj podívám. ,,Aha, jo maj dobrý Rámen.'' Usměju se a dojím ten čtvrtý rámen. ,,Tak já myslím že pro teď jsem se najedl dost.'' Zaplatil jsem a čekal jsem až Rai dojí svůj Rámen. ,,Měly by jsme najít toho Uchihu a senseiku.'' Řeknu a hledím jak do sebe cpe Rámen.

Rai Hyuuga

Bylo by to fajn mít někdy společnou misi... řeknu Ičirovy a pak se otočím na Hiruka. No jo měly bychom je najít... řeknu s úsměvem a dojím poslední sousto druhého ramenu. Tak můžeme?

,,Jasně, můžeme.'' Vstanu a vyjdu ven. ,,Takže můžeme to vyzkoušet třeba na cvičišti tři co ty na to?'' Tázavě jsem se na něj podíval, ale hned po té jsem vyrazil tím směrem. ,,Podle mě je to nejlepší začátek.''

prišla som do reštiki a pozerala sa na tich čo sú tam ahoj

najdela sa a potom odsla rozlúčila sa a pohla ku bráne presun

Rai Hyuuga

Jasně... řeknu mu s úsměvem a vydám se na cvičiště 3 ještě cestou pozdravím s úsměvem přicházející dívku a odejdu.

(přesun)

Mia Tsuki

Došla na místo a dala se rovnou do vyprávění. ,,Budeme hledat věc. Věc, která je tisíc let stará, nikdy jí nikdo neviděl. Byla majetkem jednoho z démonů, tvrdí se že je velmi silná. Bude to nebezpečné, ale myslím, že by jsme to mohli společně zvládnout. vyprávěla jim, mezitím co začala jíst. ,,Být vámi se najím hned. Žádný čas na balení věcí nemáte, jdeme hned jak se najím já. Pochopili?"

Rai Hyuuga

Hai sensei... řeknu a objednám si jeden rámen, za pár chvil už ho mám před sebou a pustím se do něj. Takže ztracenou věc co patřila démonovy? Bude to zajímavá mise. Ale jako člen hlavní rodiny Hyuuga se nesmím zaleknout. Vše potřebné mám u sebe takže balit nepotřebuji. pomyslím si a pomalu se blížím ke konci toho výborného ramenu.

Přišel jsem do Ichiraku a sedl jsem si poblíž senseiky. Pozorně jsem poslouchal a pak jsem přikývl. Objednal jsem si dva rámeny a okamžiže jsem se pustil do jednoho. Když jsem ho měl v sobě, tak jsem se letmo podíval po ostatních a co nejrychleji jsem spořádal i druhý Rámen. Pak jsem jen tak seděl a sledoval jsem jak jedí oni. Zaplatil jsem a přemýšlel jsem o tom, že bych se mohl naučit nějakou ohnivou techniku.

Deidara

Jak prochází ulicemi, přestane kráčet a otočí se k Ichiraku rámen-obchodu, který každý chváli.Tak tohle je on? Na první pohled nic moc ... bůhví jak ten rámen vlastně chutná. A začne zkoumat pohledem, kdo se to nachází uvnitř až dospěje k závěru že asi nikdo zajímavý.