"Sakra pusťte nás!"řvala černovlasá dívka a bušila pěstmi do kovových dveří.Nevnímala bolest,kterou si tím způsobovala.Bylo jí jedno že má ruce rozedřené do krve jak silně mlátila do dveří.Bylo jí to jedno.Chtěla se prostě odsud dostat pryč."Riko nech toho,jenom si ubližuješ."řekl klidně Sasuke
"No a co.Odkdy se ty zajímáš o to jestli si ubližuju nebo ne?!"vyštěkla na něj Riko."Od té doby co tě miluju." řekl si Sasuke v duchu.Ano Uchiha Sasuke se zamiloval do dívky kterou v dětství tolik nenáviděl.Docela dlouhou dobu mu trvalo než si uvědomil že někoho miluje.
Riko po chvíli přestala bouchat do dveří protože za prvé jí strašně bolely ruce a za druhé pochopila že to nemá cenu.Sedla si vedle Sasukeho a zavřela oči.Jak se odsud dostaneme?¨pronesla najednou.,,Nevím něco vymyslím.¨řekl Sasuke.Oba za chvíli usnuli.
Sasuke se probudil jako první a ucítil na svém rameni nějakou zátěž.Když se podíval na svoje rameno musel se usmát.Riko si v pohodě hověla na jeho rameni.
"Kruci jsme tu už třetí den a ještě nás nenašli.Musí to být dobrý úkryt."Přemýšlel Sasuke v duchu.Najednou uviděl na zemi nějakou věc.Opatrně položil riko na zem a zvedl tu věcičku .
"Riko probuď se.Myslím že dneska se odtut dostaneme." říkal když lomcoval s Riko.Ta se na něj podívala rozespalýma očima."Hmmm?A jak?"
ptala se ho.Sasuke ji ukázal věc kterou našel na zemi."Drátek?"ptala se Riko a kroutila hlavou.
"Vydrž a uvidíš." řekl jí a odešel ke dveřím.Chvíliá se vrtal v zámku a najedou dveře cvakly a otevřeli se.Sasuke se podíval na Riko.
"Jakej jsem?" ptal se.Riko se zvedla ze temě a skočila Sasukemu okolo krku který se následně začal červenat."Skvělej."Zašeptala mu do ucha.Oba dva se vydali na cestu ven.Museli však dávat bedlivý pozor aby na někoho nenarazili.Když se dostali ze spletitého blužiště chodeb konečně se ocitli venku.Takticky se shodli kterým směrem je Konoha a kolem večera tam dorazili.Všichni je vítali a ptali se co se přihodilo.Ovšem ani jeden jim neodpověděl.Šli rychlím krokem k Hokagemu.
Na dveře se ozvalo zaklepání a ozval se hlas."Vstupte."Když Sasuke otevřel dveře,oba dva vtoupili k Tsunade do kanceláře."jsem ráda že jste v pořádku.Co se stalo?"ptala se ."zajmuli nás Akatsuki."Vzal si slovo Sasuke.
"Chtěli abychom se přidali k nim ale odmítli jsme a tak nás zavřeli do kobky prej až si to rozmyslíme."dokončil Sasuke vypravování.
"Myslíte si že by jste našli cestu tam?"ptala se Tsunade s nadějí že by je mohli najít."Ano,ale myslím že jakmile zjistili že jsme zdrhli přestěhovali se na jiné místo."řekla Riko.Tsunade to však neodradilo a tak se ona,Sasuke,Riko a několik dalších ninjů vydalo na ono místo.Jak předpokládala Riko Akatsuki tam už nebyli a tak se vrátili zpět do vesnice.
Sasuke s Riko dostali na týden volno aby se zotavili což znamenalo že nemuseli chodit trénovat a mise mohli vynechat.
Jednoho dne se Riko stavila za Sasukem,který ještě vylehával v posteli."jak máš volno jseš línější než kdy jindy."utahovala si z něj.Sasuke povitáhl obočí."No dovol já a línej?řekni mi jedninej moment kdy jsem byl línej!"dožadoval se odpovědi černovlasý chlapec.
„Tak třeba když nás zajali.Celý dva dny si seděl a čuměl do zdi.“odpověděla mu s úsměvem na tváři.
„Přemýšlel jsem jak se odtamtud dostat a dostali jsme se.“nenechal si to líbit Sasuke.“Jo ale až druhej den.“odvětila mu Riko.“To proto že mi to ten první den nepálilo.“
„Ty musíš mít vždycky pravdu co? Smála se mu Riko do očí.Sasuke zakýval hlavou na souhlas.Riko si sedla s němu na postel.
„Ty seš takovej….“nenacházela vhodná slova.“Takovej?“ptal se Sasuke k terý se práve posadil.
„Takovej línej fracek.“ Smála se Riko.To ovšem neměla říkat.Sasuke ji okamžitě začal lechtat.
„Sa..su..ke,nech…to..ho. Ne..jsi…fra…cek.“ říkala Riko v záchvatu smíchu.Sasuke ji teda přestal lechtat.
„Musím se ti k něčemu přiznat.“ Řekl po chvilkovém tichu.“Hmm?“ ptala se Riko.Najednou si uvědomila že jí je se Sasukem líp něž kdy jindy.
„Miluju tě.“řekl a sklopil oči.Riko vzala jeho hlavu do dlaní a donutila ho aby se jí podíval do očí.“Já tebe taky.“když to dořekla políbila jej.Sasuke polibek opětoval.Převalil Riko na postel a navzájem si vyměňovali vášnivé polibky.Sasuke ji mezi tím stihnul sundat tričko.Riko udělala to samé jemu.Když se Sasuke pokoušel rozepnout její kalhoty Riko ztuhnula a odtáhla se od něj.“Promiň udělal jsem něco špatně?“ptal se Sasuke se smutným obličejem.“Ne nic jsi neudělal jen na to nejsem připravená.“řekla a slopila oči k zemi.Sasuke ji objal okolo pasu a zašeptal jí do ucha.“´To nic.Já počkám.Neboj.“Riko se na něj usmála a dlouze ho políbila.
Dny ubíhaly jako voda,která si klidně teče řekou.Láska mezi Sasukem a Riko se ještě více prohloubila.Trávikli spolu co nejvíce času.Občas jen tak vedle sebe leželi a koukali se na oblohu posetou hvězdami.
Riko sedí na Sasukeho posteli a povídají si.Najedou jí Sasuke přitáhne k sobě a začne jí rozepínat kalhoty.Riko stuhnula jako kámen a jako vždy se od něj odtáhla.
„Co se děje?“Ptal se Sasuke.
„Nic.“ Řekla Riko.
„Ale ano,něco se děje.Už jsme spolu skoro rok a nic.Řekni mi je chyba ve mně?“ptal se Sasuke podrážděně.
„Ne v tobě chyba není.“říkala Riko kterí si držela svoj ovličej v dlaních.
„Tak kde je problém?“ ptal se Sasuke a znovu se pokusil rozepnout její kalhoty.
„Nech toho Sasuke.“Prosila jej Riko.Ale Sasuke jako kdyby neslyšel.Riko se od něj odtrhla a postavila se vedle postele.
„Jsi hroznej!To ti jde jen o to?!“křičela.“Jdu domů.A ty za mnou nechoď.Nechci tě nějakou dobu vidět!“Zařvala na něj když za sebou zabouchávala dveře.
„Sasuke tak teť sis to posral.“Mluvil sám k sobě.Najednou mu ale něco došlo.
„Možná….“ Přemýšlel Sasuke.“Pane bože já jsem idiot že mi nedošlo dřív.“rozkřikl se když přecházel ke dveřím.Otevřel je a vydal se na cestu.Na cestu za Riko.Potřeboval si něco ověřit.Když přišel k jejímu domu zaklepal na dveře.Dveře se otevřeli a v nich stála Riko se slzami v očích.
„Co tu kruci děláš?Ŕekla jsem že tě nechci vidět.“ Řekla a zabouchla dveře.
„Potřebuji s tebou mluvit.“ Hulákal Sasuke.
„Ale já ne!Takže odejdi.“řvala Riko.
„Já se odtud nehnu.“odpověděl jí Sasuke.
„Fajn seď si tam jak dlouho chceš!“ odsekla Riko.
Hodiny ubíhaly a Sasuke tam seděl u Rikiných dveří.Najedou se dveře otevřeli.Riko pohlédla ven ale Sasukeho nikde neviděla.Zabouchla dveře a když se otočila strašně se lekla.Stál tam.
Pomalu se k ní přibližoval až jí natlačil na zeď.Začal jí poamlu zeslíkat.
„Nech toho Sasuke.Prosím.“žadonila Riko.Ale Sauke ji neposlouchal.
„Musím to vedět.“řekl.Stále pokračoval a Riko se rozbrečela.
„Ne,znovu už ne.Prosím.“říkala Riko v proudu slz.Sasuke přestal.Zvedl jí hlavu.
„Kdo ti to udělal?“ ptal se jí.Jeho oči zalil soucit.Riko přešla na druhou stranu pokoje a zadívala se z okna.
„To je jedno.Už je to dávno.“odpověděla mu.
„To není jedno.Ty kvůli tomu trpíš.Kvůli tomu máš takový strach se semnou vyspat.Bojíš se.“Sasuke vykročil k ní a pohladil ji po vlasech.
„No tak řekni mi kdo tě znásilnil?“nastala chvíle ticha.Riko se zhluboka nadechla.
„Byl to můj otec když mi bylo šest.“znovu se rozplakala.Sasuke ji otočil aby se jí podíval do očí.
„Proč jsi mi to neřekla?“ptal se a vroucně ji objal.Riko ale jen mlčela a nic neříkala.
„Neboj se.Já bych ti nikdy neublížil.Věř mi.“ Řekl a zadíval se jí do očí.
„Ale Sasuke já…se prostě bojím….toho…že pocítím..stejnou bolest jako tekrát.“
„Když jsi se mnou tak se bát nemusíš.Nikdy bych neudělal nic co by ti mohlo ublížit.“odpověděl jí a usmál se.
„Myslíš to vážně?“ ptala se Riko která si utírala slzu stékající po její tváři.
„Ano.“ Řekl a dlouze ji políbil.Přešel s ní k posteli a tam ji opatrně položil.Rozepnul jí kalhoty.
„Slibuješ že to nebude bolet?“ ptala se jej roztřeseným hlasem Riko.
„Slibuji.“
Slunce bylo vysoko na nebi když se Riko probudila.Vstávala šťastná ale její dobrá nálada netrvala dlouho.Když přišla do kuchyně na stole ležel malý papírek.
Riko,
Musel jsem odejít.Nevím jak dlouho budu pryč ale neboj já se vrátím.Miluji tě.
Sasuke
Na chvíli jí svět poteměl.Nevěděla co se stalo.Čas rychle plynul.Ze dnů se stávaly týdny, z týdnů měsíce z měsíců roky.Sasuke se po dobu tří let neukázal.Každým dnem Riko přestávala doufat že jej ještě někdy spatří.Už to nebyla ta veselá dívka jak ji všichni znali.Byla to dívka se zlomeným srdcem.
Jednoho dne byla na misi ještě s pár ninji.Strhl se tam boj.Všichni bojovali jak nevíce mohli ale nepřítel byl přeci jen o něco silnější.Riko tam vyděla chlapce s kapucí na hlavě.Nevěděla kdo to je.A on nevěděl kdo je ona.I na její hlavě sídlila kapuce která zakrývala její utrápenou tvář.
Začali spolu bojovat.Chvíli vyhrávala Riko ale potom….
Chlapec ji odkopl několik metrů dozadu a v rychlosti jí zapíchl kunai do břicha.Jak Riko přistála cítila jak z ní vyprchává život.Chlapec k ní přišel a strhnul jí kapuci.Stuhnul.Padl na kolena.Sundal i svoji kapuci a Riko viděla do tváře svého protivníka.
„Sa…su…ke….proč?“ ptala se ho se slzami v očích.Ten se ale na ni díval vytřeštěnýma očima.Uvwědomil si co udělal.Zabil jedinou bytost která pro něj něco znamenala.Zabil někoho kdo mu tolik věřil.Kdo jej miloval.A on miloval ji.Před očima mu proběhli všechny chvíle strávené s ní.Do očí se mu dostali slzy.
„Riko….Promiň….neboj,uzdravíš se.“ Uklidňoval jí rozrušený Sasuke.
Riko se mu podívala do očí.
„Ne,Sasuke.Moje tělo pomalu umírá.S tím už nic neuděláš.“říkala když se svíjela v bolestech na zemi.
„Riko neeeeeeeee, neumírej mi.Jsi to jediné co mám.“Žadonil Sasuke.Riko se na něj ještě jenou podívala a z posledních sil zašeptala.
„Mi…luji tě Sa…su…ke…..“
„NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!“řval Sasuke jako malé dítě.
Od té doby chodí Sasuke po světě a nedokáže zapomenout.Už nikdy ji neuvidí.Už nikdy neuvidí její smích.Všechno pro něj zkončilo.Teť tu chodí jako tělo bez duše.Sám a opuštěný.
