Aka Shoujo

Předmět: Aka Shoujo 14/10/2010, 06:30

Hidan spokojeně ležel před skladem zásob a chrupkal.
,,Hidane,co to má znamenat?!“probudil ho z jeho nádherného snu pronikavý hlas,ve kterém rozpoznal Konan.
Hidan otevřel unaveně oči a nechápavě se na ni podíval.Konan ho naopak sledovala nenávistným pohledem.Hidan se otočil za sebe,konkrétně tam,kde se nacházel sklad.
,,Jo ty myslíš tohle?“zeptal se a podíval se na ní nevinným pohledem.Mezitím se kolem těch dvou už sešli všichni Akatsuki.
,,Hidane,děláš si srandu?!“začal na něj už křičet i Pein.
,,Co jsi to udělal?“zeptala se Konan.
,,Hm…najedl jsem se?“zeptal se drze Hidan.
Konan se unaveně otočila na Peina.
,,Asi budeme muset jít nakupovat.“řekli oba dva naráz.
Akatsuki propukli v jásot.
,,Vy ale nikam nejdete.“řekl rázně Pein a vydal se pro svojí nákupní tašku po boku s Konan.
Hidan se zvedl a podíval se na ostatní.Už chtěl odejít,udělal krok a…vykřikl.
,,Auuuu!Sa*ra,do p*dele!“začal poskakovat na jedné noze a nepěkně nadávat.
Všichni se na něj překvapeně podívali.Hidan zvedl nohu a tam byla….Tobiho kostka od Lega.
,,Jééé!Moje kostička!“rozběhl se k Hidanovi Tobi a vzal si svojí kostku.
Hidan se na něj vražedně podíval.V tom dostal Kisame nápad.
,,Zahrajeme si na šílené vědce a roztavíme Tobiho kostky!“rozkřikl se Kisame.
Všichni vypadali nadšeně až na Tobiho,který se rozbrečel. Deidara na chvíli odešel a když se vrátil,nesl sebou několik krabic Lega. Všichni se radostně rozjásali a začali nosit další věci.Jen Tobi seděl na zemi a brečel.Kisame donesl kotel a ostatní donesli všemožné tekutiny a látky,aby mohli konat šílené zlo.Všechno si perfektně připravili a Kisame začal jejich experiment míchat.Sasori pomalu přisypával Lego kostičky.Když domíchali,několik minut jen blbě čučeli na kotel.Deidara potom dostal nápad a do kotle hodil jednoho ze svých uměleckých ptáčků .Chvíli se nic nedělo a pak…BUM!Výbuch se rozletěl celým úkrytem Akatsuki.
Jako první se probudil Itachi.Chytl se za hlavu,která ho z výbuch bolela.Slyšel vedle sebe nějaké nadávání,ale ten dívčí hlas nepoznal.Otočil se a zmateně na ni koukal.Vypadala úplně jako on-vlasy,oči,obličej a dokonce i jizvy na obličeji měla.Ta ,,Itachinka“(prozatím ji budeme označovat takhle)se na něj naštvaně koukla.
,,Co takhle civíš,ty de*ile?!Vidíš snad poprvé v životě holku nebo co,ty baka?“začala mu okamžitě nadávat.
,,Cože?Ty my budeš nadávat?!Co si o sobě myslíš?!“začal na ní křičet Itachi a spustila se bitka.
Pomalu se probouzeli všichni ostatní a taky si celkem nerozuměli se svými ,,klony“.Deidara se se svou hádal,kdo z nich je větší umělec,Kakuzu se s ní hádal,kdo z nich je bohatší,Kisame a ,,Kisamka“ na sebe šli rovnou meči,Tobi a ,,Tobiška“ se rozbrečeli,Hidan a ,,Hidanka“na sebe začali nadávat a sesílat na sebe Jashinovi kletby,Zetsu se s tou svou zase hádal o ohrožování pralesů a Sasori se ,,Sasorinkou“ začali souboj loutek.No prostě a jednoduše chaos,chaos,chaos….
Dveře se otevřeli a objevili se Pein a Konan v milostném objetí.Hned je to ale přešlo,když uviděli to….prostě to co uviděli.
Pein a Konan naráz pustili tašky na zem a vyděšeně koukali na úkryt,který po výbuchu dostal nové žluté zbarvení.Nejvíc je ale překvapili hádající se,mlátící se popřípadě bulící (Tobi)dvojčky.V tom někdo zvolal.
,,Jídlo!“
Všichni se okamžitě přestali rvát,skočili po taškách s nákupem a jako válečnou kořist ho odnesli do jídelny.
Konan s Peinem připravili opravdovou lahůdku. Byl to řízek s bramborovým salátem a pomerančem. Při jídle se Itachi posměšně zeptal Deidary, jestli je on kluk nebo „ten druhej“. Deidako se rozzuřila a vmetla mu talíř do obličeje se slovy: „To si vážně myslíš, že jsem stejně hnusná, jak on?“
Kisami se rozesmála, když viděla Aka pláště a schválně si sundala své oblečení, pod kterým skrývala jen bikiny. Za to jí Pein flákl Hidanovými náboženskými texty, protože nestrpěl takovou urážku. Konan se naštvala taky a odvlekla ho od Kisami dřív, než jí stačil udělat vážné zranění. Nebo ona jemu.
„Okradla mě!“ zařval Kakuzu uprostřed dezertu a prstem ukazovala na Kaku-chan.
„Já?“ zamrkala svými dlouhými nitěmi Kaku-chan.
„Začínáš mě s***t s těma penězma!“ zakřičeli unisono Hidan i Hidanka. Pak se otočili na sebe a zakřičeli: „Neopakuj po mně, ty z*** k***“
Po tomto výstupu se všichni čtyři nesmrtelní odebrali na dvorek a pokoušeli se zabít.
Sasorína, která během jídla kultivovaně přehlížela okolní dění, se nenápadně připlížila k Deidarovi a skočila na něj. Deidara instinktivně zavrčel své „Katsu“. Však Tobiho přítomnost v Akatsuki ho vycvičila. Sasorína odskočila, ale její snažení bylo neodbytné.
Jediné dvě dvojčata, která se spřátelila, byla Tobi-kun a Tobi-chan. Pein každou chvíli vyhlašoval příměří a dával je ostatním za příklad. Snad poprvé v životě se Tobi cítil mezi svými.
Po dezertu se ve dveřích objevili Kakuzu a Kaku-chan. Konan se zvědavě ptala, kde mají partnery a oni odpověděli, že po několika vzájemných vraždách se snaží obětovat Jashinovi.
Pein se naštval a vykázal všechny pryč.

Peinův deníček
Zápis č. 48
4. května
Milý deníčku,
dnes jsem byl s Konan na nákupu. Hidan sežral naprosto všechny zásoby našeho tajného úkrytu (myslím ten u Kamenné, který je v jeskyni v nejvyšší skále). Doufám, že si uhnal žaludeční vřed. Když jsme se po dvou hodinách vrátili, byli jsme zděšeni. Jakmile jsme vstoupili do haly, uslyšeli jsme neskutečný ryk z obýváku. Na chodbě byl opravdový bordel. Když JÁ říkám bordel, tak už je to opravdu nepořádek. Konan si myslela, že nás napadli ninjové z vesnice. Já to připisoval na účet našeho vydařeného umělce. Tak jako tak se ke mně Konan zbaběle přitiskla a já jsem nás statečně táhl do centra dění: obýváku. Opravdu jsem se lekl. Do očí mě udeřila ostře žlutá barva, která pokryla snad všechno. Stěny, pohovka, koberec (ten drahý!!!), konferenční stolek…VŠECHNO BYLO ŽLUTÉ! VŠECHNO JE ŽLUTÉ!!! Udělalo se mi mdlo. Jen jsem zaslechl, jak někdo překvapeně vykřikl: „Jídlo!“. Myslím, že to byl Kisame. Otřepal jsem se a prohlédl si tu spoušť ještě jednou. Něco mě zarazilo. Nemohl jsem přijít na to, proč se mi nezdají i mí pracovníci. Pak mě to trklo! Vždyť tam stály nějaké ženské, které do jedné vypadaly jako Akatsuki po plastické operaci. Předělávka na ženské. To by mě ještě tak neštvalo, kdyby to byli mý chlapi v ženských tělech, ale oni tam stáli vedle těch svých samostatně myslících a protivných sestřiček.
Zatímco Konan připravovala řízky, vzal jsem si je do pracovny. Přátelsky jsem se z nich snažil dostat, co se stalo (čti: Začal jsem na ně řvát, jak na malé parchanty, dokud mi neřekli, co se stalo. pozn. autora). Ti idioti si vážně jen hráli! HOVADA! Snažíce se roztavit Tobiho pitomé lego uvařili nějakou (cenzurováno) z Orochimarových lektvarů. Blbá blondýnka tomu dala korunu, když poslala do hlubin kotlíku svou jílovou rybičku. Co budu dělat, vážně nevím.
Konec zápisu